Zadejte klíčové slovo

Novinky

Blog školního psychologa 10

Lockdown není konec světa (10. díl – emoce)

Latinské slovo movere znamená hýbat se (v Aristotelovo učení je hybatelem, první příčinnou všeho Bůh, který je podmínkou správného řádu ve světě), toto slovo je také kořenem českého pojmu – motivace (o té, ale až příště).

Latinské slovo emovere znamená dát do pohybu. Odtud potom vzniklo české slovo – emoce. Co dělají s člověkem emoce? Lidově řečeno: lomcují s námi, někdy více než jsme si ochotni připustit. Obecně spíše platí, že člověk je emocionální tvor, který občas myslí, nikoli, že by byl racionálním tvorem, tedy ovládán jen rozumem.

Slouží vůbec emoce k něčemu dobrému? Zajisté: jsou totiž prostředkem hodnocení (líbí-nelíbí), komunikace (úsměv, řev) a adaptace (kdybychom neměli strach, tak by nás slupnul první medvěd, kterého potkáme).

Zcela běžnou součástí emocí je i jejich fyzický doprovod (zčervenání, když se stydím, pocení, když jsem nervózní, vyschne v ústech, když jde do tuhého, rozbuší se srdce, když mi potencionální partner potvrdí rande, projevuje se gesty či mimikou – svraštění čela při nesouhlasu, úsměvem při radosti).

Každý z nás, když se narodil (období novorozeněte) byl obdarován vrozenou dispozicí, ze které se v průběhu času diferencují (rozdělují, oddělují) dílčí emoce. Chcete důkaz? V prvních týdnech života novorozence je jedno, zda dítě hladíte po hlavičce nebo taháte za ručičku, vždy se objeví reakce spíše na tělesné úrovni. Dítě na Vás kouká (pokud si všimne) a maximálně si kopne nožičkou.

Ve třetím měsíci se to rozjede naplno: první dvě základní „emoční přednastavení“ jsou diskomfort (nepohoda) a pohoda. Z nepohody se posléze utváří již konkrétní emoce: strach, znechucení, zlost – proto děti tak rády nahlas pláčou – demonstrují své emoce (nelibost). Z pohody se naopak okolo půl roku života zhusta vynořuje radost (libost). Jak jí poznáte? No přece odzbrojujícím úsměvem dítěte.

O rok později se v plné míře objeví také štěstí (vychází z pohody) či žárlivost (vychází z nepohody), následuje závist. A takhle to jde pořád dál a dál. Z libých pocitů (z pohody) vzrůstá např. humor, láska, spokojenost, důvěra (to vše jsou emoce, ty komplexnější). Z nelibých (z diskomfortu, čili nepohody) se utváří např. stud, pýcha, smutek atd.

To, v jakém pořadí a v jaké kvalitě se emoce vytváří souvisí s obecným psychickým rozvojem dítěte. Emoce a intelekt dítěte jsou navzájem provázány, znamená to, že z vývoje jednoho (emocí), lze vyvodit průběh druhého (intelekt) a naopak. Emočně deprivované děti (v kojeneckých ústavech, či jako důsledek nevhodného zacházení s dítětem v rodině) jsou zpomaleny ve vývoji intelektuálním. Na druhou stranu, pakliže je přítomna mentální retardace (moderně intelektuální znevýhodnění), emoce zůstávají poměrně nevyvinuté (emoční plochost). Toto bych zdůrazňoval již během výuky na ZŠ, protože jak se k dětem chováme v prvních letech (0-2) zásadně ovlivní jejich celý život. A kdo bere výchovu dětí lážo-plážo, v pubertě dítěte se mu to vrátí jako bumerang (spíše negativně) to už pak mnohdy bývá příliš pozdě na změnu v „nastavení“ osobnosti.

Nemalou úlohu v tom všem hraje především mandlička, či útvar ve tvaru srdíčka, který sídlí v našem mozku, nazývá se amygdala (jedná se o pomyslnou studnu či základnu našich emocí), je součástí vývojově starších mozkových center, má tedy poměrně širší záběr než mozková kůra (tam je naše myšlení, centra sluchu, řeči), která zraje v průběhu života, mozek je ve vývinu cca do 20. roku života.

Amygdala je mocnou vládkyní našich mozků, našich pocitů, kterou nelze plně zkrotit, je naší součástí (od mala) ať se nám to líbí nebo ne, je dobré její projevy (např. vztek, žárlivost, závist) umět mít pod kontrolou, proto se dospělí nazývají dospělí, protože dospěli jednak v rozvoji mozkové kůry (co do kapacity, cca 1,5kg váží komplet mozek, ženský mozek je lehčí, to však neznamená, že by byly hloupější), ale současně také v oblasti emocí a jejich kontroly (to je ta malá mandlička – amygdala, která váží jako peříčko).

Ve vypjatých situacích (krizových situacích, hádkách, hlubokém smutku) amygdala ožívá, chová se jak zalitá živou vodou, pomyslně bobtná a syčí jako papiňák, zatímco racio (rozum, myšlení) se krčí někde v koutku mozkové kůry.

Co napsat závěrem, snad nějakou zlatou radu? Zbavit se na ty příští „tvrdé“ týdny vzteku, zatěžuje nás totiž víc, než si myslíme. Vztek funguje jako enerdžák (nakopávač) jen na malou chvíli, v konečném důsledku spíše škodí. To, co změnit nemůžeme, může s vztekem v duši představovat vyčerpávající cestu, na jejímž konci, člověku není dobře.

Nesledovat současné dění? Je těžké se od toho oprostit? Je. Avšak každý jeden den, kdy se Vám to podaří, by mohl pomoci odvrátit ty negativní emoce, které jsou se současnou situací spojeny. Slavím dnes kulaté výročí, 3 dny bez informací o covidu – cítím, že se cítím více happy.

Přeji všem pevné nervy (tj., mj. i kontrolu negativních emocí) ve zvládání následujících týdnů, a ještě pevnější zdraví. No a kdybyste chtěli ulít trochu negativních emocí ze svého pohárku, tak přijďte do školy za psychologem. Individuální konzultace jsou povoleny.