Zadejte klíčové slovo

Novinky

Blog školního psychologa 3

Lockdown není konec světa (3. díl – pocity a myšlenky)

Nacházíme se v době, která přináší výjimečné (méně příjemné, méně známé) stavy, myšlenky či pocity. Pakliže se nám povede akceptovat nepříjemné pocity a správně s nimi skrze myšlenky naložit, může to být cesta, jak bezpečně dojít tam, kam všichni míříme – k normálnímu životu.

Není důvod se vnitřně trestat, že pociťujeme občas rozmrzelost, strach nebo, že se nás zmocní vztek či nás svazují negativní myšlenky. Tyto pocity či stavy jsou přirozeným doprovodem, reakcí naší mysli ve zcela mimořádné situaci, kterou zažíváme (byť opakovaně). To může být pro každého z nás vodítko k tomu, abychom druhým nevyčítali, že právě prožívají slabou chvíli. Každý z nás má možnost přijmout slabost druhých, ale i tu svou. To však neznamená, abychom dávali těmto pocitům příliš mnoho prostoru, aby nás nakonec paralyzovaly a infikovaly ostatní lidi „špatnou“ náladou. Naše emoce jsou nyní více proměnlivé, proto můžeme snadno „vypěnit“ a shladit si žáhu na někom blízkém, což bychom v normální situaci neudělali.

Přijmout své pocity je projevem naší ochoty připustit, že situace je taková, jaká je, tím projevíme ochotu nelhat si. Pokud je nám špatně, jsme smutní, lítostiví, je dobré si říci: necítím se dobře. Podobně si můžeme připustit, že nás ovládá náš vztek a regulovat projevy vlastního chování, tak aby neublížili ostatním či nám samotným.

Všichni víme, co se děje, když člověka popadne vztek, např. když doma zlobivé dítě dělá kravál a my ho okřikneme, na chvilku přestane dítě zlobit, protože respektuje pokyn rodiče. Z dlouhodobého hlediska však takovým způsobem nechtěně (posilujeme) učíme dítě tomu, co ho chceme odnaučit. Dítě si může zafixovat, že problém se řeší křikem, silou, fackou. Je dobré tedy neřešit křik dítěte, křikem dospělého. Obzvláště v současné době je důležité přijmout své negativní pocity a vyvarovat se emočním výbuchům, protože v normálním životě, takto nefungujeme. Přijetím vlastního negativního stavu, můžeme předvídat, co asi nastane v případě, že to nebudeme mít nadále pod kontrolou – začneme řvát na dítě, na partnera, na rodiče – tímto uvědoměním můžeme získat čas a změnit původně vzteklou reakci na reakci rozumného člověka.

Přijde-li na vás vztek, např. když dítě (partner, rodič) křičí, pokuste si ho uvědomit a přijmout (vztek je tady, já jsem vzteklej), zpomalit myšlenky a místo facana, nebo křiku k dítěti dojděte a klidným, vlídným hlasem mu vysvětlete, že je dobré, aby se ztišilo, protože vám to vadí a nabídněte mu scénář, jak si hrát tišeji. Děti (i dospělí) se tím mohou naučit: že náročné situace se řeší v klidu bez vzteku, bez křiku, bez facek – a tím zlepšit budoucí svět.

Pocity, které prožíváme, jsou také často výsledkem toho, kam směřujeme naše myšlení. Proto se zlepšuje nálada na pracovištích v čase před obědem, lidé odkládají myšlenky plné pracovních starostí a soustředí se na oblíbený pokrm, a to jim vykouzlí úsměv na rtech. To, co si myslíme a kam směřují naše myšlenky, ovlivňuje naší náladu.

Příjemná pozitivní myšlenka (rodič chystá dítěti oblíbené jídlo) přinese pozitivní emoci (těšení se, radost) u dítěte. Pozitivní emoce přivábí další pozitivní myšlenky. Dobrý pocit přinese vzpomínky, které se k podobným příjemným pocitům vážou. Dítě pak sdělí, že udělalo úkol, že dostalo pěknou zpětnou vazbu od učitele. Síla pozitivní myšlenky může vrhnout stín na současnou situaci, a zároveň nám poskytuje možnost myslet pozitivně: užít si komunikaci s druhými, bavit se o pozitivních tématech, o legračních vzpomínkách, zasmát se, pochválit se.

Na druhou stranu, všichni známe život, jenž nám klade do cesty různé překážky, které v průběhu dne negativně ovlivňují naši náladu. Když soused vrtá hodiny do zdi, rupne taška s nákupem, tenčí se úspory, kupí se trable v práci či ve vztazích, tak můžeme vidět tzv. všechno černě (myslet jen na to negativní). Mohou pak vytanout na mysl negativní vzpomínky, které trápily mysl daného člověka v minulosti (bolestivý rozchod, ztráta blízkého, domácí násilí) a roztočí se spirála neštěstí v podobě únavy, špatného spánku, podrážděnosti, přejídání, sebepoškozování atp.

Proud myšlenek (to na co myslíme, o čem se bavíme) ovlivňuje nejen obecnou spokojenost a kvalitu života člověka, ale v současné chvíli také ovlivňuje to, jak se se současnou krizí vypořádáme.

Optimismus (převládá pozitivní myšlení) není vrozený. Optimistou se člověk stává v průběhu života, s trochou nadsázky lze považovat optimisty jako výsledek pozitivních výchovných podmínek a optimistických vzorů u rodičů, které děti v myšlení napodobily. To znamená, že každý z nás se může naučit věřit, že dobré časy se vrátí a těšit se na jarní zapalování lýtek. Pokud je člověk pesimistou (měl pesimistické vzory rodičů) a naučil se něco ne vlastní vinou špatně, má vždy příležitost se „to“ (styl myšlení) naučit lépe.  

Negativní myšlení škodí a je ve své podstatě neužitečné, člověk má však tendenci v případě většího problému, kterým může být např. nedostatek peněz na nájem, živit jakousi falešnou naději, že to ještě jednou promyslí a na něco přijde. I když to udělá 20krát přesto na nic nepřijde a jen přiživí nepříjemné pocity. Pokud člověk neukončí negativní řetězec myšlenek a na nich navázaných negativních pocitů zadělá si na pořádnou úzkost.

Tu a tam stane se, že s člověkem úzkost zatřese, doslova. Negativní myšlenky, obavy, nejistota, pocit nevolnosti, chvění těla – toť projevy silné úzkosti. Když to přijde (může pomoci následující): Posaďte se, ruce volně svěšené, dýchejte břichem (při nádechu se břicho nafukuje, při výdechu vyfukuje), ramena a hrudník bez pohybu; volně vydechněte pusou (v duchu počítejte do 4), pak pomalý nádech nosem (v duchu počítejte do 4, břicho se nafoukne), vnímejte své tělo (řasy, rty, hrnoucí krev do konečků prstů, proudící vzduch – zpřítomnění zažene úzkost), opět vydechněte (plynule, v klidu). Opakujte cca 4x (či dle libosti). Zklidňující dýchání lze používat i preventivně, když zrovna člověk necítí úzkost, ale je nervózní před důležitou zkouškou (např. prezentací svého díla před lidmi). Funguje to na podobném principu, jako když se delší čas ve třídě nevětrá, pak se hůře přemýšlí, někdy nedostatek kyslíku může vést k uvedení do stavu spánku, což může pedagoga vést k mýlce, že je student znuděn výkladem či prohýřil předešlou noc. Dýchání, resp. potřeba kyslíku může zaplašit úzkost, nebo před důležitou zkouškou zajistit uvolnění a klidnou mysl, jindy zas zajistí bdělost studentů během výuky.

V odpovědích na anketu, co pomáhá studentům zvládat období lockdownu, zaznělo vícekrát, že četba dokáže spolehlivě a smysluplně vyplnit čas či zahnat nudu (která k sobě váže negativní myšlení). Dát se do práce (školní či vlastní projekty) nebo věnovat se své zálibě (tanec, vaření), na kterou je třeba se soustředit, je také dobrá cesta, jak se dá obrnit proti šedi lockdownu, navíc podporuje pozitivní (kreativní) myšlení. Pozitivní myšlení (které spolupůsobí na zaplašení úzkosti či špatné nálady) lze navodit například tím, že si poslechnete oblíbené hudební album (předávám dál tipy na hity od studentů: Lauryn Hill či Guns N‘ Roses), nebo shlédnete oblíbený seriál.

Když se Vám povede přesunout myšlenky směrem k oblíbenému, za chvíli už vůbec nemusíte vědět, že před chvíli jste mysleli na problémy. Můžete také zavolat, nebo se sejít s kamarádem, a když se budete loučit, pokuste si uvědomit, že Váš problém (který působí negativní myšlení a pocity) je najednou lehčí, že se Vám ulevilo, zlepšila se nálada.

Tyto příklady ukazují, že mnoho z Vás umí řídit své myšlení, protože je dělá přirozeně. Klíčem pro toto řízení vlastní mysli je odklon pozornosti od negativního k pozitivnímu: např. k PC, k TV, ke kámošovi, k práci, pomoci druhým a následné získání jasných důkazů (smích u komedie, radost z úspěchu v PC hře, úleva, když se vypovídám kamarádovi, dobrý pocit z pomoci druhému), že odklon pozornosti nám pomůže, byť kratší dobu, vidět původní téma jinak – změnit náladu – a mít nad sebou kontrolu. K dosažení tohoto pocitu kontroly myšlení je však dobré dojít různými způsoby, nikoli jen jedním z nich (autor tímto nenabádá děti či dospělé k celodennímu hraní her na PC – to by mohlo mít negativní důsledky). Pakliže člověk dokáže opustit mentální stav, který mu škodí (tím, že odkloní pozornost k něčemu pozitivnímu), zažije pocit bezpečí. Když si uvědomí, že to umí, a může to použít opakovaně, získá nad negativními myšlenkami moc a ty ho pak nezotročí. 

Tomáš Pauch, školní psycholog